Robert Cholenský (23. 8. 2004 - internetové stránky Ligy lidských práv)
Jedno z tradičních občanských a politických práv, tedy právo sdružovat se v různých sdruženích či společnostech doznává v tomto návrhu nejen celé řady změn, ale na prví pohled nejviditelněji se mění i terminologie v této oblasti používaná. Například se již nehovoří o občanském sdružení nebo obecně prospěšné společnosti, ale o spolku a ústavu. Tvůrci návrhu se těmito pojmy obracejí k historickému vývoji terminologie spolkového práva, zvláště si u nich hodnotí jejich významovou přesnost. Zejména onen termín ústav může vyvolat nebo už dokonce vyvolal vlnu nevole na straně dotčených subjektů, zejména nestátních neziskových organizací, které v něm cítí výrazný hanlivý nádech, který jim může mimo jiné znepříjemnit, již tak obtížnou komunikaci s veřejností.
Jak se ukázalo, témata upravovaná novým občanským kodexem mohou, hlavně díky šíři svého záběru, vyvolat celou řadu konfliktních situací. Nejen výše uvedený příklad může napovědět, že se nemusí vždy jednat o problémy, které by jako ožehavé vnímala např. právnická veřejnost. Avšak je zde třeba zdůraznit, že právnická obec zde stojí vedle jiných zástupců zainteresované veřejnosti a nelze při tak složitém procesu, jako je tvorba nového občanského zákoníku, jednoduše vyzdvihovat zájmy jedné skupiny nad zájmy jiné (autor nechce naznačit, že by k něčemu podobnému snad docházelo či že by takový stav byl žádoucí). Vhodným opakem ovšem není, jak by se mohlo zdát, naprostá rovnost všech takových zájmů, ale právě vhodný přístup k jejich zjištění, evaluaci a zodpovědnému vyvážení při tvorbě konečného rozhodnutí. Extrémní situace, kdy bychom postavili všechny zájmy na stejnou úroveň, by mohla vést k celé řadě patových situací (je ovšem třeba mít na paměti, že tam, kde tomu nebrání dosažení jednoho společného řešení, musí se všechny oprávněné zájmy projevit v takovém řešení stejnou měrou).
Jako vhodný příklad zmíněného postupu mi poslouží jiný aktuální problém, kterým je omezování lidských práv a svobod ve jménu boje proti terorismu. Všichni si přejeme (alespoň doufám) žít beze strachu v bezpečné zemi, avšak představitelé státu přicházejí s omezeními našich práv, která mají být cenou za naše bezpečí. Zde je třeba také balancovat mezi zájmem na naší bezpečnosti a nebezpečím nekontrolovaným růstem státní moci za současného omezování našich práv.
ÚČAST NNO PŘI PŘÍPRAVĚ NOVÉHO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU
Ačkoliv se může zdát, že v případě spolkového práva nejde o tak esenciální otázky, nalézt rovnováhu zájmů a vtělit ji do společného řešení není o nic jednodušší. Záleží jen na těch, kterých se to týká, jestli budou jen tak přihlížet a zbytečně mlčet, když právě o ně jde v první řadě. Každý, koho se úprava spolkového práva týká, k ní má jistě co říct, přinejmenším svůj vlastní názor či postřehy z praxe současného spolkového života.
Právě potřeba poskytnout nestátním neziskovým organizacím (NNO) možnost vyjádřit se k řešené problematice a nutnost zajistit, že takové podněty či připomínky budou opravdu slyšeny tvůrci vládního návrhu, a zároveň nezbytnost nalezení oné několikrát zmíněné rovnováhy je jádrem nejnovějších aktivit Ligy lidských práv.
Naším cílem je poskytnout NNO prostor k uplatnění svých možných obav či podnětů. Tyto připomínky pak Liga zpracuje a ve vhodné formě předá zpracovatelům vládního návrhu, aby je do něj zapracovali. Chceme zjednodušit cestu podnětů od NNO k tvůrcům vládního návrhu a zároveň jim pomoci zorientovat se ve spleti neziskového sektoru. Součástí tohoto záměru je vybudování pozice NNO jako neopomenutelného a především profesionálního partnera tvůrců vládního návrhu.
K tomuto tématu bude Liga pořádat mimo jiné celou řadu diskusních a informačních seminářů pro NNO a další zainteresované subjekty. Bližší informace o projektu a možnostech, jak komunikovat své poznatky či podněty a přispět tak k tomu, že na vaše zájmy budou přidány na misku vah za NNO, naleznete na webových stránkách Ligy lidských práv.
ZŘÍZENÍ NNO
Ustanovení § 92 říká, že právnická osoba (tedy např. spolek - dosavadní občanské sdružení) vzniká zápisem do veřejného rejstříku. Toto je celkem standardní ustanovení a není třeba mu nic zásadního vytýkat, avšak stejný paragraf dále ve druhém odstavci stanovuje zvláštní výhodnější režim pro vznik odborových organizací, organizací zaměstnavatelů a církevních právnických osob. Tyto osoby vznikají jen na základě pouhé skutečnosti, že jejich návrh na zápis byl doručen úřadu, který vede příslušný veřejný rejstřík. Zatímco již zmíněný spolek si musí podat žádost na svoji registraci a počkat na rozhodnutí o svém zápisu do rejstříku, tak odborům nebo církevní právnické osobě stačí ke vzniku pouhé doručení její žádosti o zápis (dle navrhovaného zákona vzniká den po té).
Zřejmě se ptáte, kde se bere ta neuvěřitelná nadřazenost těch tří vybraných právnických osob nad ostatními. Měla by podle Vás existovat? Má podle Vás své opodstatnění? Jaké? Případně proč by existovat neměla? Jaký by byl podle Vašeho názoru správný stav?
Zvýhodněné postavení odborů a organizací zaměstnavatelů nekončí jen u této úlevy, ale přináší ještě další. Je otázkou, jestli je to jen omyl, že z těchto dalších výhod vypadla církevní právnická osoba a proč se tak stalo. Níže popsaná zvýhodnění se již na ni nevztahují, proto ji lze rušit stejně jako všechny ostatní spolky (tedy kromě odborů a organizací zaměstnavatelů). Jaký je tím asi sledován účel?
V ustanovení § 154 odstavec 1 jsou obecně stanoveny podmínky, za nichž spolek nelze registrovat a jsou to podmínky závažné. Nicméně druhý odstavec § 154 říká, že odborová organizace či organizace zaměstnavatelů bude zaregistrována i v případě, že tyto podmínky nesplňuje. Ministerstvu vnitra se tu sice stanoví povinnost podat návrh na jejich zrušení, avšak to nic nemění na faktu, jak snadné je odbory či organizaci zaměstnavatelů založit. Můžeme si zde položit otázku, proč není stejně snadné založit jiný spolek. Jaké jsou důvody pro diskriminaci ostatních spolků?
Ustanovení § 154 hovoří o důvodech, pro které nelze registrovat spolek a v odstavci 1 pod písmenem b) mimo jiné říká, že jedním z důvodů nemožnosti registrace mohou být i jiné aktivity nesrovnávající se se spolkovou činností. Aktivit, které se neslučují se spolkovou činností si lze představit celou řadu, zrovna tak se jistě lze setkat se situací, kdy určení, jestli se daná činnost slučuje se spolkovou činností či nikoliv nemusí být vůbec jednoznačné. Jistě si však toto ustanovení zaslouží pozornost těch na něž může dopadat, aby měli jasno v tom, jestli jim v konečném důsledku neznemožní aktivity, jež by chtěli v rámci své spolkové činnosti provozovat. Posledním bodem úvahy na toto téma je skutečnost, jestli zmíněné ustanovení nemůže ohrozit chod spolkového života šíří výkladu, který v této formě bezesporu nabízí (možná by stálo za námahu, toto ustanovení blíže specifikovat).
Návrh se nepokouší poskytnout vodítko v otázce, co jsou to jiné aktivity nesrovnávající se se spolkovou činností. Jaké aktivity si představíte jako neslučitelné se spolkovou činností? Jak si myslíte, že může toto ustanovení podle Vás ovlivnit registraci spolků?
Aby nebyl výhodám pro tyto dvě právnické osoby konec, je v § 195 stanoveno, že odborovou organizaci ani organizaci zaměstnavatelů vyvíjející činnost v rozporu se zákonem (viz § 194 odst. 1) nelze zrušit správním rozhodnutím. Zrušit takovou organizaci (tedy spolek) může jen soud. Všechny ostatní spolky mohou být zrušeny rozhodnutím Ministerstva vnitra (tedy správním rozhodnutím).
Znovu se nám vnucuje stejná otázka. Proč se nezachází stejným způsobem se všemi spolky? Jistě by to významně podpořilo a zjednodušilo spolkový život. Jaký zájem je sledován takovým soustavným znevýhodňováním ostatních spolků?
ZÁNIK NNO
Ustanovení § 139 zakládá oprávnění státu zasahovat do nakládání s čistým majetkovým zůstatkem (likvidačním zůstatkem) po zrušení právnické osoby (např. spolku), jenž vyplyne z její likvidace. Jestliže obdržela tato osoba nějaké prostředky z veřejných rozpočtů, má likvidátor použít příslušnou část likvidačního zůstatku podle rozhodnutí orgánu, který prostředky poskytl.
Na jedné straně chápu snahu státu zajistit hospodárné využití prostředků jím poskytnutých, avšak na druhé straně je třeba se zeptat, proč podobné oprávnění nemají také ostatní dárci (např. nadace). Tito dárci by jistě také chtěli zajistit hospodárné využití prostředků, které poskytli, i po zániku obdarované osoby. Proč na ně návrh nepamatuje? Jakým způsobem by měl práva takových soukromých dárců upravit?
ZRUŠENÍ SPOLKU
V § 194 vypočítává činnosti vyhrazené jiným právnickým osobám než spolkům, avšak činí tak velice obecně, takže stejně není jasné, co je to např. činnost vyhrazená právnickým osobám určeným k provozu podnikání, když vezmeme do úvahy, že zákon spolkům možnost podnikat výslovně dovoluje. Tyto činnosti lze jistě podle textu návrhu zákona považovat za neslučitelné se spolkovou činností, když jsou důvodem pro zrušení spolku. Jakou činnost má tedy toto ustanovení na mysli, když v ustanovení § 148 je spolkům výslovně dovoleno podnikat či provozovat jinou výdělečnou činnost, byť jako tzv. činnost vedlejší. Tato ustanovení se zdají být v rozporu, přičemž zmíněné ustanovení § 194 ničí důležitý princip financování spolkové činnosti. Z textu návrhu a zařazení těchto ustanovení přitom není zcela jasné, které z nich má přednost (tedy, které je obecné a které stanoví výjimky z obecného pravidla). Jaký je tedy jejich obsah, když si odporují s některými jinými částmi návrhu? Jak by bylo podle Vás možné popsat činnosti, které jsou neslučitelné s činností spolku? Které činnosti si myslíte, že by spolky provozovat neměli, když se podíváte třebas na činnost Vaší organizace?
Nejen z těchto důvodů se proto budeme přehledností a přijatelností nového občanského zákoníku pro NNO nadále pečlivě zabývat. Tento článek nemá být nějakým vyčerpávajícím analytickým materiálem, jeho smyslem je přitáhnout pozornost všech osob z neziskového sektoru (ale nejen z něj) k dané problematice tak, aby vzbudil jejich zájem vyjádřit své připomínky k zákonu, který přímo na ně bude dopadat.
VÝZVA KE SPOLUPRÁCI
Zcela jistě jsme v textu výše neobjevili všechna problematická místa, proto bychom Vás chtěli požádat o Vaše připomínky. Budete-li mít i pouhé podezření na nějaký nešvar v návrhu tohoto zákona nebo se budete chtít na cokoli zeptat, napište e-mail na rcholensky@llp.cz, rádi Vám odpovíme. Kontaktní osobou je Robert Cholenský.
Aktivněji se můžete do diskuse o problémech nového občanského zákoníku zapojit přihlášením do e-mailové konference, pokud nám na adresu rcholensky@llp.cz zašlete e-mail s následujícím textem: „Přeji si být zařazen/a do e-mailové konference k problematice nového občanského zákoníku a veřejné prospěšnosti." Můžete ještě připojit stručné představení své osoby či Vaše jméno nebo název organizace, pokud chcete, aby ostatní věděli s kým diskutují (není podmínkou). Do předmětu zprávy napište „mailing-list OZ". Návod na používání konference Vám pošleme po přihlášení.