(časopis ECHO Czech Innovation Relay Centre)
Jak známo, Evropská komise neuznává DPH generovanou v projektech rámcových programů za náklad, na který by se vztahoval její příspěvek. Pokud tedy řešitel (účastník) projektu rámcového programu není plátcem daně, musí uhradit DPH vznikající z jeho činnosti v projektu z vlastních prostředků. To ovšem zejména pro univerzity a výzkumné instituce představuje značnou bariéru účasti v projektech RP. V 5.RP neplátci daně mohli požádat na svém finančním úřadě o navrácení DPH na základě potvrzení, které jim o jejich účasti v projektu a z ní vyplývající DPH vystavilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Možnost požádat o vrácení daně definitivně skončila přijetím zákona 235/2004 Sb., jehož paragraf 81, který má titulek “Vracení daně v rámci zahraniční pomoci“, říká:
„Pokud mezinárodní smlouva, která je součástí českého právního řádu, obsahuje ustanovení, že nenávratná zahraniční pomoc je osvobozena od daně nebo z prostředků zahraniční pomoci nesmí být hrazena daň, má osoba, která takovou daň zaplatila, nárok na vrácení daně, a to na základě žádosti. Daň se nevrací u programů a projektů financovaných ze zdrojů Evropské unie s výjimkou programů předvstupní pomoci.“
Přes dlouhodobou snahu reprezentantů výzkumu a vývoje o změnu zákona č. 235/2004 Sb., o DPH Ministerstvo financí setrvává na svém výkladu a zamezuje možnost žádat o vrácení DPH právě na základě tučně vyznačené věty.
Institut pro sociální a ekonomické analýzy (ISEA, http://www.isea-cz.org) se proto soustředil na novou interpretaci samotné činnosti řešitele projektu rámcového programu, kterou MF akceptovalo a podle níž pak i někteří řešitelé projektů rámcového programu z univerzit a výzkumných institucí mohou požádat o tzv. odpočet na DPH v rámci daňového přiznání na DPH.
Přinášíme zde nejprve doslovné znění sdělení MF ze dne 25. 1. 2007 (http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xchg/SID-53EDF4E6-BDE9DBAA/cds/xsl/182_7784.html?year=0 ), podle kterého univerzity a VVI (veřejné výzkumné instituce) mohou za předpokladu, že jsou plátci DPH, uplatnit za jistých okolností nárok na odpočet DPH v projektech rámcových programů. Následně připojujeme komentář k tomuto sdělení z pera Simony Weidnerové z ISEA. Závěrečné poznámky pak upozorňují na některé skutečnosti mezi problematikou odpočtu DPH a kofinancováním účasti v projektech rámcového programu ze státního rozpočtu.
Sdělení Ministerstva financí:
Uplatnění nároku na odpočet daně u institucí výzkumu a vývoje (vysoké školy, státní příspěvkové organizace Akademie věd ČR - od 1. 1. 2007 vědecko výzkumné instituce)
(25. 1. 2007)
Úvod
Instituce výzkumu a vývoje ("VVI") a vysoké školy ("VŠ"), uplatňují v případě, že jsou plátci daně z přidané hodnoty (DPH) podle zákona č. 235/2004 Sb., o DPH, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o DPH") svoje povinnosti a práva stejným způsobem a podle stejných ustanovení zákona o DPH jako ostatní plátci DPH.
Uplatnění nároku na odpočet daně - ekonomická činnost
Nárok na odpočet daně se uplatňuje podle ustanovení § 72 až 79 zákona o DPH. Přitom základní podmínkou pro uplatnění nároku na odpočet daně je použití přijatých zdanitelných plnění (zboží, služeb, popř. nemovitostí) plátcem pro uskutečnění jeho ekonomické činnosti. Pro účely zákona o DPH se podle § 5 odst. 2 zákona o DPH ekonomickou činností rozumí soustavná činnost výrobců, obchodníků a osob poskytujících služby, včetně důlní činnosti a zemědělské výroby a soustavné činnosti vykonávané podle zvláštních právních předpisů, zejména nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelů, jakož i nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců. Přitom za ekonomickou činnost se považuje také využití hmotného a nehmotného majetku za účelem získání příjmů, pokud je tento majetek využíván soustavně.
Jestliže tedy VVI nebo VŠ je plátcem DPH a pořizuje vstupy pro svoji činnost, je pro uplatnění nároku na odpočet daně u vstupů používaných pro vědu a výzkum třeba, aby VVI a VŠ uskutečňovala ekonomickou činnost, a to činnost soustavnou, nikoliv příležitostnou nebo nahodilou. U vědy a výzkumu není pro účely zákona o DPH podstatné, že v definici ekonomické činnosti se v § 5 odst. 2 mezi jednotlivými činnostmi uvádí pouze vědecká činnost. Především je třeba mít na paměti, že aby jakákoli činnost byla předmětem DPH, musí se jednat o činnost ekonomickou, tj. prováděnou s určitým úmyslem z provedených aktivit vytěžit nějaký ekonomický výsledek. Předmětem DPH je přitom (mimo jiného) poskytování služeb pouze v případě, že je prováděno za úplatu.
Upozorňujeme, že není možné shodně posuzovat a srovnávat vědecko výzkumné instituce s běžnými obchodními společnostmi (podnikatelskými subjekty), protože důvod jejich vzniku a způsob jejich fungování je naprosto rozdílný. Obchodní společnosti nebo obecně podnikatelé, pokud provádějí vědecké nebo výzkumné činnosti, činí tak zejména z toho důvodu, že jsou k tomu ekonomicky motivováni. Je proto možno - v obecné rovině - konstatovat, že tuto činnost provádějí jen proto, že vědí (či pevně věří), že bude ekonomicky zhodnocena (pro účely DPH ve zdanitelných výstupech) a budou z ní profitovat.
Vědecké a výzkumné instituce jsou však subjekty, jejichž hlavním posláním je obvykle něco jiného než ekonomická činnost, většinou tedy provádění výzkumu a vývoje, bez ohledu na to, jak je věda či výzkum definována. Je nepochybné, že v případech, kdy je taková instituce plátcem DPH, provádí ekonomickou činnost, bude mít u souvisejících vstupů nárok na odpočet DPH.
Podstatné pro uplatnění nároku na odpočet daně VVI, či VŠ, která je plátcem DPH, je však posouzení toho, zda ta konkrétní instituce při provádění toho konkrétního výzkumu provádí ekonomickou činnost či nikoli, a zda jí tedy u příslušných plnění vzniká nárok na odpočet DPH na vstupu. S ohledem na důvod existence těchto institucí a způsob jejich financování (ve srovnání s podnikatelskými subjekty) nelze vyloučit, že takový plátce v tom konkrétním případě ekonomickou činnost neprovádí, a nárok na odpočet DPH na vstupu ve vztahu k takové činnosti nemá.
Zda je daná činnost VVI a VŠ ekonomickou činností u toho konkrétního plátce či nikoli, bude vždy záležet na posouzení konkrétní důkazní situace správcem daně na místě, nelze proto dělat obecné závěry předem, ale je třeba vycházet vždy z konkrétní situace a konkrétních podmínek.
Odpočet daně a časová prodleva mezi pořízením vstupů pro ekonomickou činnost a mezi uskutečněním výstupů (zdanitelných plnění VVI a VŠ.
Ve VVI a VŠ nastává často situace, kdy mezi pořízením vstupů pro jejich činnost (zdanitelných plnění) a mezi výstupy (uskutečněním vlastních zdanitelných plnění) je časová prodleva, dosahující i délky několika let.
Samotná časová prodleva mezi uplatněním nároku na odpočet DPH u nakoupených vstupů a uplatněním DPH na výstupu u poskytovaného zdanitelného plnění není sama o sobě překážkou pro to, aby plátce nárok na odpočet daně mohl uplatnit. Podstatná je však skutečnost, že vstupy nakoupené plátcem, u kterých plátce nárok na odpočet DPH uplatňuje, mají souvislost s ekonomickou činností tohoto plátce.
Jako příklad toho, kdy taková prodleva mezi uplatněním nároku na odpočet daně a uplatněním daně na výstupu vzniká a není překážkou pro uplatnění nároku na odpočet daně, můžeme uvést situaci podnikatelského subjektu, kdy stavební společnost nejprve 2-3 roky staví dům, takže nemá po tuto dobu žádná plnění na výstupu, která by podléhala DPH. Přesto po celou dobu vykonává ekonomickou činnost a ke zdanitelnému plnění dochází až ve chvíli, kdy je prodej domu uskutečněn.
Z pohledu zákona o DPH se tedy jedná o časovou prodlevu, ale je splněna základní podmínka, tedy použití nakoupených vstupů pro ekonomickou činnost, u které vzniká povinnost odvést DPH na výstupu.
Obdobně se posuzuje situace, kdy VVI a VŠ v rámci ekonomické činnosti jeden rok pořizuje vstupy, používá je pro činnost, u které za určité období uskuteční výstupy (zdanitelná plnění, např. prodej patentu, licence, vydání publikace a její prodej, a to za úplatu).
Komentář Simony Weidnerové
Nový výklad zákona o DPH u vědeckých projektů vysokých škol a VVI
Co je potřeba vědět a dokončit
http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xchg/SID-53EDF4E65B4384A/cds/xsl/182_7784.html?year=0
Ačkoli se nám za výrazné pomoci bývalé ministryně PhDr. Miroslavy Kopicové podařilo prosadit nový výklad zákona o DPH, určitá nespokojenost s výsledkem této práce stále existuje a je potřeba nadále s MFČR vyjednávat.
Jisté rozpaky vyvolává již úvodní věta tohoto sdělení, že „…Instituce výzkumu a vývoje ("VVI") a vysoké školy ("VŠ"), uplatňují v případě, že jsou plátci daně z přidané hodnoty (DPH) podle zákona č. 235/2004 Sb., o DPH, ve znění pozdějších předpisů svoje povinnosti a práva stejným způsobem a podle stejných ustanovení zákona o DPH jako ostatní plátci DPH.“ Předně, dosud tento výklad nebyl samozřejmostí. I současný výklad zveřejněný v uvedeném Sdělení je více než opatrný, ne-li přímo odrazující.
Tam, kde podnikatelské subjekty, které se zabývají výzkumem a vývojem, měly možnost odečítat DPH již dříve, VVI a VŠ takovou možnost neměly, i když podmínky k odpočtu fakticky splňovaly. Bylo to tím, že na podnikatelský subjekt od počátku zákon o DPH pohlíží jako na celek, zatímco na VVI a VŠ pohlíží zákon o DPH podle ekonomické úspěšnosti jednotlivých projektů. To je i klíč nespokojenosti s tímto Sdělením a proto se v následujícím textu pokusím VVI a VŠ upozornit na důležité skutečnosti.
Sdělení MFČR v dalším textu uvádí, že: „……. je třeba mít na paměti skutečnost, aby jakákoli činnost byla předmětem DPH, musí se jednat o činnost ekonomickou, tj. prováděnou s určitým úmyslem z provedených aktivit vytěžit nějaký ekonomický výsledek.“
V textu Sdělení je tak naznačováno, že VVI a VŠ nemají prioritně úmysl z provedených vědeckých výzkumných aktivit vytěžit nějaký ekonomický výsledek, jako je tomu například u obchodních společností. Proto jedním z nejdůležitějších kroků pro VVI a VŠ při podávání projektů bude, aby již při psaní návrhů projektů výzkumní a vědečtí pracovníci spolupracovali s daňovými poradci a svůj úmysl ekonomického zhodnocení výsledků bádání dostatečně popsali již návrhu, který pak bude základním argumentem předkládaným v případě kontroly oprávněnosti odpočtu na DPH Finančnímu úřadu. Pokud k ekonomickému zhodnocení dojde, bude se jednat o „bezproblémové“ odpočty na DPH. Pokud k ekonomickému zhodnocení výsledků bádání na konci projektu z nějakých důvodů nedojde, pak bude na VVI a vysoké škole předložit důkaz, že měli úmysl u daného projektu dosáhnout ekonomického zhodnocení. Ať už by se jednalo o doložení správci daně ve formě návrhu projektu či závěrečné zprávy projektu.
Proto považuji pro výzkumníky za důležité aby probíhala spolupráce s daňovými poradci od počátku projektu, až do jeho konce.
Sdělení MFČR dále upozorňuje, že „…není možné srovnávat vědecko výzkumné instituce a VŠ s běžnými obchodními společnostmi, protože důvod jejich vzniku a způsob jejich fungování je naprosto rozdílný. Obchodní společnosti nebo obecně podnikatelé, pokud provádějí vědecké nebo výzkumné činnosti, činí tak zejména z toho důvodu, že jsou k tomu ekonomicky motivováni. Je proto možno - v obecné rovině - konstatovat, že tuto činnost provádějí jen proto, že vědí (či pevně věří), že bude ekonomicky zhodnocena (pro účely DPH ve zdanitelných výstupech) a budou z ní profitovat.“
Podle mého názoru ale VVI a VŠ také pevně věří, že jejich výsledky bádání budou ekonomicky zhodnoceny. V tomto smyslu je potřeba nadále vyjednávat s MFČR a princip fungování VVI a VŠ z hlediska zákona o DPH Ministerstvu financí lépe vysvětlit. Domnívám se, že dalším posunem v této věci by mohl být seminář ISEA, podobný tomu, který proběhl v březnu 2006. Je zapotřebí, aby MFČR akceptovalo skutečnost, že VVI a VŠ jsou (i přes velký posun vyplývající se Sdělení) stále oproti obchodním společnostem ve zřetelné nevýhodě.
Jednoduchý příklad z praxe: obchodní společnost má 10 projektů. V každém projektovém záměru je uveden jasný úmysl ekonomického zhodnocení výsledků bádání. Z těchto 10 projektů je jich pět úspěšných, na konci je nějaké zdanitelné plnění (prodané publikace, licence, vybrané konferenční poplatky) a pět projektů je neúspěšných (v badatelské hantýrce řečeno, výsledek projektu je zjištění „tudy cesta nevede“). Protože zákon o DPH nahlíží na takovou obchodní společnost jako na celek, proto má obchodní společnost nárok na odpočet DPH, aniž by dokládala u každého projektu úmysl ekonomického zhodnocení, protože ze zbývajících 5 projektů zdanitelná plnění má.
Pokud ve stejné situaci VVI či vysoká škola má v každém projektovém záměru uveden jasný úmysl ekonomického zhodnocení výsledků bádání a bude mít také pět projektů úspěšných a pět projektů neúspěšných, musí Finančnímu úřadu prokazovat, zda měl úmysl každý jednotlivý projekt samostatně výsledky ekonomicky zhodnotit. Může se pak stát, že důkaz, který VVI a VŠ předloží u každého jednotlivého projektu kontrolnímu orgánu (Finančnímu úřadu), nebude uznán a Finanční úřad bude tvrdit, že úmysl ekonomického zhodnocení projektu nebyl dostatečně správci daně doložen.
Proto opakuji, že se vědečtí a výzkumní pracovníci musí naučit při psaní projektů od prvopočátku dostatečně spolupracovat s daňovými poradci, kteří posoudí, zda je v projektovém záměru dostatečně popsán úmysl ekonomického zhodnocení výsledků projektu (nebo v průvodním protokolu či průběžné nebo závěrečné zprávě z projektu), aby mohli činit odpočty na DPH i v případě, že výsledkem jejich bádání bude zjištění „tudy cesta nevede“ a přes veškerou snahu se nepodaří dosáhnout zdanitelných plnění.
Závěr:
Vzhledem k těmto skutečnostem budu nadále usilovat, aby experti z legislativního odboru MFČR napsali odborný článek do časopisu „Daně a právo“ nebo do časopisu „Daňový expert“, který bude obsahovat i příklady z praxe a bude dostatečným výkladovým vodítkem pro aplikaci „Sdělení“ v praxi.
Simona Weidnerová
ISEA - INSTITUT PRO SOCIÁLNÍ A EKONOMICKÉ ANALÝZY
Poznámky nikoliv závěrem, nýbrž pro další diskusi
Lze jistě souhlasit s S.Weidnerovou, že vyjednávání o DPH s MF musí dále pokračovat. Je vidět, že „psaní projektů“ bude stále finančně náročnější, neboť, jak upozorňuje S.Weidnerová, by výzkumníci „od samého prvopočátku měli spolupracovat s daňovými poradci, kteří posoudí, zda je v projektovém záměru dostatečně popsán úmysl ekonomického zhodnocení výsledků“, který otevře možnost odpočtu DPH. I když ponecháme stranou otázku, zda by též MF mělo patřičně vyškolit pracovníky FÚ, aby byli schopni kvalifikovaně posoudit, nakolik jde v daném projektu o ekonomickou činnost, či zda ji řešitel pouze spekulativně kalkuluje, aby se domohl odpočtu DPH. Spokojí se např. FÚ s určitou formou prohlášení řešitele o jeho ekonomickém záměru v projektu nebo bude požadovat seznámení s celým projektem, aby mohl kvalifikovaně ekonomický záměr posoudit. Lze soudit, že silný argumentační potenciál poskytne účastníkovi (intra)konsorciální dohoda.
Připomeňme však, že podle nových pravidel účasti bude Evropská komise poskytovat universitám, neziskovým výzkumným institucím a malým a středním podnikům příspěvek až do výše 75% jejich uznatelných nákladů na řešení projektů RP. University a výzkumné organizace kladou setrvale otázku, „z čeho mají dofinancovat zbylých 25%“. Dlouho očekávají novelizaci zákona 130/2002 Sb., která umožní, aby oněch 25% bylo možné financovat z veřejných zdrojů. Příslušnou novelizaci lze nalézt na stránkách www.vyzkum.cz. Lze si jen přát, aby tuto novelizaci PSP brzo schválil, neboť jinak zejména některé VVI mohou mít velké problémy se svou účastí v 7.RP.. Pokud novelizace bude schválena a universita či VVI využije možnosti „dofinancování své účasti z prostředků státního rozpočtu“, tj. dostane 75% příspěvek od EK a 25% ze státního rozpočtu, tedy 100% jejích uznatelných nákladů bude hrazeno z veřejných prostředků, pak jistě nepůjde o činnost ekonomickou , neboť 100% podpora je v rozporu s pravidly EU o hospodářské soutěži.
Při posuzování oprávněnosti odpočtu DPH by finanční úřady mohly postupovat dosti mechanicky: pokud universita či VVI dofinancovávají 25% svého rozpočtu z veřejných prostředků, nejde o ekonomickou činnost a pak budou muset uhradit DPH z vlastních prostředků. Pokud naopak dofinancovávají svou činnost v projektu z vlastních prostředků („z doplňkové činnosti“), může být jejich žádost o odpočet DPH (při splnění dalších podmínek) oprávněná.
Vzhledem k tomu, že DPH v projektu jen stěží může dosáhnout 25% celkových uznatelných nákladů, lze soudit, že university a VVI budou dávat přednost možnosti získat spíše 100% podporu své účasti z veřejných prostředků než možnost odpočtu DPH. Možnost návratu DPH bude v 7.RP méně lákavá též z toho důvodu, že nyní Evropská komise uhradí nepřímé náklady až do 60% veškerých přímých nákladů (zatímco v dosavadních RP hradila v AC modelu nepřímé náklady jen do 20% přímých nákladů bez mezd stálých pracovníků). Je pravděpodobné, že použití nepřímých nákladů nebude podléhat, stejně jako v dosavadní praxi, auditu, takže v příspěvku EK na nepřímé náklady budou mít university a VVI významný zdroj pro úhradu DPH.
Naznačuje se tak, že diskuse o odpočtu DPH v projektech 7.RP by měla i nadále pokračovat.
Vladimír Albrecht
Technologické centrum
Ekonomická činnost, ekonomické zhodnocení, zdanitelné plnění, časová prodleva
V souvislosti s novým výkladem zákona o DPH u VVI a VŠ je nutné zmínit princip fungování DPH a terminologii v zákoně o DPH. Dovolím si proto malou exkurzi do užívané terminologie.
Co je podle zákona o DPH ekonomická činnost ve výzkumu a vývoji, to je ve vědecké činnosti?
§ 5 zákona č. 235/2004Sb. o dani z přidané hodnoty Osoby povinné k dani
(1) Osoba povinná k dani je fyzická nebo právnická osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti. Osobou povinnou k dani je i právnická osoba, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, pokud uskutečňuje ekonomické činnosti.
(2) Ekonomickou činností uvedenou v odstavci 1 se pro účely tohoto zákona rozumí soustavná činnost výrobců, obchodníků a osob poskytujících služby, včetně důlní činnosti a zemědělské výroby a soustavné činnosti vykonávané podle zvláštních právních předpisů, zejména nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelů, jakož i nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců. Za ekonomickou činnost se také považuje využití hmotného a nehmotného majetku za účelem získání příjmů, pokud je tento majetek využíván soustavně. Samostatně uskutečňovanou ekonomickou činností není činnost zaměstnanců nebo jiných osob, kteří mají uzavřenou smlouvu se zaměstnavatelem, na základě níž vznikne mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem pracovněprávní vztah, případně činnosti osob, které jsou zdaňovány jako příjmy ze závislé činnosti podle zvláštního právního předpisu 6) nebo jako příjmy, z nichž je uplatňována zvláštní sazba daně podle zvláštního právního předpisu. 7)
Zákon o DPH skutečně mezi ekonomické činnosti zahrnuje i nezávislou činnost vědeckou. Přitom platí, že vědecká činnost, která je předmětem DPH, musí být prováděna s určitým úmyslem z provedených aktivit vytěžit na konci projektu, nebo v jeho průběhu nějaký ekonomický výsledek. V této souvislosti je nutné také dodat, že zákon o DPH nezná pojem výzkum a vývoj užívaný v zákoně č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů, a v zákoně č. 130/2002 o podpoře výzkumu a vývoje. Výzkum a vývoj je však nedílnou součástí vědecké práce a proto ho chápeme jako nezbytou součást vědecké činnosti, definované zákonem o dani z přidané hodnoty.
Příklady ekonomického zhodnocení projektů, tzv. zdanitelných plnění
Ekonomický výsledek z pohledu zákona o DPH je tzv. zdanitelné plnění. Zdanitelné plnění je z pohledu zákona o DPH například prodej licencí, prodej odborných publikací, vydávání odborných periodik o svých projektech, provádění v rámci projektu školení za úplatu, ale také zveřejňování a porovnávání výsledků bádání uspořádáním workshopu či konference v rámci projektu nebo na jeho konci, a poplatky vybrané od účastníků konference tzv. fee jsou zdanitelným plněním a předmětem DPH. V těchto příkladech je zcela jednoznačná vazba mezi prováděním vědecké činnosti a zdanitelnými plněními z nich vyplývajícími. Jinak řečeno bez provádění vědecké práce by nikdy nemohlo dojít k výše uvedeným zdanitelným plněním.
Časová prodleva
Důležité ve Sdělení MFČR je, že poprvé MFČR připouští značnou časovou prodlevu mezi přijatým plněním u kterého lze nárokovat odpočet DPH na vstupu (v průběhu projektu) a zdanitelným plněním (= ekonomickým zhodnocením) na výstupu (zpravidla až po zakončení projektu). Nejdelší časové prodlevy jsou samozřejmě u licencí.
Nesmíme ale zaměňovat posuzování nároku na odpočet daně z přidané hodnoty z pohledu ziskovosti nebo neziskovosti vědecké činnosti (ekonomické činnosti definované zákonem o DPH), neboť v tomto zákoně žádná vazba na ziskovost zdanitelných plnění není. V zákoně o dani z přidané hodnoty, jsou dotace ze státního rozpočtu definovány jako dotace k hospodářskému výsledku. Dotace nejsou předmětem daně z přidané hodnoty. Zákon o DPH se zabývá tím, zda jsou na konci projektu nebo v jeho průběhu v rámci ekonomické činnosti prováděna zdanitelná plnění, nikoliv tím, zda ziskově nebo ne. Jinak řečeno, úhrada nákladů z veřejných zdrojů není argumentem pro uplatnění nebo neuplatnění nároku na odpočet daně z přidané hodnoty. Nižší procento ekonomické úspěšnosti výsledků projektu je dáno tím, že vysoké školy a VVI mají vyšší rizikovost a náročnost projektů na rozdíl od obchodních společností, hledají nové, neprověřené postupy, z ekonomického hlediska tedy s větším rizikem, proto jim na tuto činnost přispívá stát.
Otázky, které otevírá Dr. Albrecht, jsou naprosto legitimní a dokazují, že každý krok na cestě ke stanovení jasných pravidel zvyšujících efektivitu financování VaV v České republice je třeba vážit nejen v kontextu našeho právního řádu, ale v čím dál větší míře v kontextu evropského práva a schváleného Rámce společenství pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovací. Proto považuji za žádoucí, aby do diskuse vstoupli znalci evropského práva. Společně s nimi bychom mohli brzy dospět k odpovědím i na výše uvedené otázky.
Simona Weidnerová
ISEA - INSTITUT PRO SOCIÁLNÍ A EKONOMICKÉ ANALÝZY