„Případy, které byly v poslední době publikovány, nevrhají dobré světlo na lékařský stav a Česká lékařská komora před tím nemůže strkat hlavu do písku,“ prohlásil její prezident Milan Kubek. Představil pak nová „Pravidla spolupráce mezi lékaři a farmaceutickými firmami“. Zaslouží si stručný komentář.

Par. 1/a: Lékař nesmí požadovat neoprávněné dary nebo výhody za poskytování informací o schválených lécích a jejich předepisování.

Z formulace lze dovozovat, že existují dary a výhody oprávněné, které lékař za předepisování léků požadovat smí. Tím je ovšem zpochybněno původní ustanovení Etického kodexu ČLK, které výslovně uvádí: „Lékař nesmí sám nebo po dohodě s jinými ordinovat neúčelné léčebné, diagnostické a jiné úkony ze zištných motivů... Pokud lékař doporučuje ve své léčebné praxi léky, léčebné prostředky a zdravotní pomůcky, nesmí se řídit komerčními hledisky, ale výhradně svým svědomím a prospěchem pacienta.“

Par. 1/b: Lékař nesmí přijmout neoprávněné pohostinství.

Farmaceutické firmy nemají vůči lékařům vyživovací povinnost. Neexistuje jediný důvod, proč by se od nich lékaři měli nechat živit. V případě, že tak činí, jde vždy o určitý závazek, vděčnost a potenciální prostor pro korupci. Neoprávněné ani oprávněné pohostinství do vztahu lékař – farmaceutická firma nepatří, neboť může nebezpečným způsobem deformovat vztah lékař – pacient. Par. 1/c: Dary či výhody, které lékař přijme, nesmí být nepřiměřeně drahé a musí souviset s výkonem lékařského povolání.

Jakékoli dary jsou nepřijatelné, ať už s povoláním lékaře souvisejí, nebo ne. Korupce nemá limit, začíná tužkou a plynule přechází k pozvání na večeři, vybavení ordinace a cestě do exotické země. Není jasné, podle jakých kritérií chce ČLK přiměřenost ceny darů a výhod posuzovat. Tvrzení, že „dary musí souviset s výkonem lékařského povolání a nesmí být nepřiměřeně drahé“, je pokrytecké.

Par. 2/a: Lékaři mají právo účastnit se akcí organizovaných nebo sponzorovaných farmaceutickými firmami, jestliže jsou tyto akce pořádány za účelem vzdělávání a poskytují vědecky ověřená důležitá sdělení.

Vzdělávání lékařů musí být naprosto nezávislé, striktně oddělené od zájmů firem. Jestliže firmy financují účast lékařů na kongresech, sledují tím zvýšení odbytu vlastních produktů, nikoli zájmy pacientů. Pokud by skutečně šlo o „vzdělávání a poskytování vědecky ověřených důležitých sdělení“, mělo by se tak dít výlučně prostřednictvím nezávislého fondu či nadace, nikoli přímým motivováním lékařů k hojnější preskripci.

Par. 2/c: Místo konání akce musí odpovídat jejímu odbornému účelu a nesmí vyžadovat neodpovídající nadbytečné cestování.

Jakým způsobem chce ČLK posuzovat „neodpovídající a nadbytečné cestování“, není jasné. Budou Keňa nebo Egypt zařazeny mezi povolené destinace? Nebo se cestování omezí na státy EU? Neexistuje jediný důvod, aby firmy platily lékařům kongresy, staraly se o jejich vzdělávání a vychovávaly je k obrazu svému. Pokud tak činí, otevírají tím vždy prostor pro možnou korupci.

Par. 2/e: Cestovní náklady, ubytování a stravování mohou být lékaři proplaceny pouze, jedná-li se o vzdělávací akci, akci přímo související s výkonem lékařského povolání, a to pouze po dobu nutnou k účasti na této akci. Tyto prostředky mohou být poskytnuty pouze lékaři, který se akce účastní, nikoli doprovázejícím osobám.

Je děsivé, že se korupce ve zdravotnictví rozrostla takovým způsobem, že ČLK považuje za nutné zvláštní směrnicí upravit cestování rodinných příslušníků lékařů na kongresy. To je opravdu silná káva.

Par. 3/b: Lékař může dostat odměnu za práci v klinické studii. Tato odměna musí odpovídat vynaloženému úsilí. Lékař může dostat odměnu za prezentaci výsledků studie. Sponzor studie musí být zveřejněn.

Členové amerického kongresu Charles Grassley a Herbert Kohl usilují o přijetí zákona Physician Payments Sunshine Act, podle nějž by měly farmaceutické firmy veškeré informace o platbách směřujících k lékařům zpřístupnit v rámci centrálního registru. Otevřenou databázi tohoto druhu se rozhodla počátkem roku 2009 zřídit firma Eli Lilly. Stejná firma už v roce 2004 zpřístupnila výsledky klinických zkoušek a v roce 2007 výši příspěvků dobročinným organizacím a vzdělávacích grantů. Povinností lékařů je potom platby obhájit před profesními lékařskými spolky, pojišťovnami a zdanit je. Tento krok jistě zaslouží podporu našich zdravotnických institucí, včetně ČLK. Zveřejňováním plateb by se prostor pro korupci výrazně zmenšil.

Snaha ČLK o řešení dlouhodobě ignorované korupce ve zdravotnictví je záslužná. Problém ovšem není v tom, že by chyběla pravidla, směrnice nebo kodexy. Současný Etický kodex ČLK je v otázce širokého definování korupce i sankcí dostačující. Problém je v tom, že jeho dodržování nikdo důsledně nekontroluje a porušování nestíhá. O propojení některých skupin lékařů s farmaceutickými firmami se léta ví. Před několika týdny převzala Etická komise komory podněty týkající se kongresu urologů v Keni a dovolené dermatologů v Egyptě. V prvním případě urologové nabídku korupce ze strany Apotexu neoznámili a cestu zrušili až po mediálním tlaku vyvolaném redaktory Hospodářských novin. Ve druhém případě si dermatoložky na záběrech skryté kamery otevřeně říkají o zaplacení účasti na kongresu za předepisování léků z produkce firmy Actavis. Případy jsou přesvědčivě zdokumentované. ČLK má jedinečnou příležitost ukázat, že to s bojem proti korupci myslí vážně. Neměla by při tom zůstat osamocená. Předpokladem rozkrytí obou případů a případných sankcí je, aby proti korupci stejně důrazně vystoupila i druhá strana – firmy Apotex a Actavis. Konkrétní opatření v těchto dvou konkrétních případech budou mít mnohem větší výpovědní a preventivní hodnotu než deklarace nových pravidel spolupráce mezi lékaři a farmaceutickými firmami.